AI pomáhá a komplikuje?

19.06.2026 12:42

Hlavním efektem AI dnes není masové propouštění, jak se semtam můžeme dočíst. Zatím dochází jen k rozpadu pracovních rolí na části, které AI jako rutinní a opakovatelné činnosti zvládá, zatímco lidé se posouvají k rozhodování, kreativitě, hodnocení analýz a práci s klienty.

Nejzranitelnější jsou juniorní pozice různých analytiků, asistentů nebo zákaznická podpora (už několik let vidíme všichni v bankovních aplikacích AI agenty na helpdesku a mnohdy si toho ani nevšimneme). Ve výsledku můžeme zaznamenat pokles zaměstnanosti u mladších pracovníků v exponovaných oborech a není to proto, že by mladí nechtěli pracovat nebo měli nepřiměřené požadavky na své první zaměstnavatele (i když, co si budeme povídat, že jo).

Budoucnost práce závisí na tom, jak rychle se přizpůsobíme tomu, co AI umí a nabízí. Nutnost rekvalifikace, důraz na AI gramotnost a s tím související umění rozlišit informaci od dezinformace, se stává základem pracovního vzdělávání a sebevzdělávání. Bez tohoto přizpůsobení hrozí rozdělení pracovního trhu na ty, kteří AI využívají a rostou a ty, kteří ji ignorují a ztrácejí. Často vzpomínám na začátky práce s osobními počítači. Mediálně se pracovní trh rozdělil na mladé, kteří měli snahu se naučit a staré, kteří to považovali za zbytečnost a komplikaci. Ve skutečnosti to s věkem až tak nesouviselo a nesouvisí to s věkem ani dnes.

Osobně očekávám rychlou AI transformaci během několika let, technologické změny už dnes netrvají dekády, viz mobily nebo elektroauta. Dnes jsme na začátku a za rok už si budeme říkat, že jsme zaspali. Do budoucna očekávám méně rutinních kancelářských rolí a více technických, kreativních a hybridních pozic, včetně vzniku nových profesí kolem AI. Ve výsledku dojde spíše k přesunu než úbytku práce. Nedojde k jednoduchému kolapsu pracovního trhu, ale hluboce se promění struktura práce, rychle se zvýší produktivita a tlak na adaptaci.

Já jsem si zvykl používat AI agenty například pro přípravu rešerší a shrnutí článků a hledání podkladů pro recenze připravovaných článků a návrhů projektů. Narazil jsem však na zajímavý článek analyzující biomedicínské články. Ukazuje se, že s rozšířením AI prudce roste počet věrohodně vypadajících, ale vymyšlených odkazů a citací v článcích, které bez povšimnutí procházejí recenzním řízením a mohou se dostávat až do lékařských doporučení. Článek uvádí vzestup počtu smyšlených citací ze 4/10000 článků v roce 2023 na 57/10000 v roce 2026 – více než desetinásobný počet za tři roky a kousek. A to je jen jeden obor, nedělám si iluze o dalších sektorech.

To se opravdu najdou autoři vědeckých výstupů, kteří do svého textu vědomě zařadí citaci na práci, která neexistuje? Nemohu přece citovat práci, kterou jsem neviděl. Je to problém, o kterém je třeba mluvit. Recenzenti se na tento problém musí zaměřit a redakce takové „autory“ striktně odmítat.