Další zpráva IPCC – Oceány a kryosféra v měnícím se klimatu

25.09.2019 12:10

Mohlo by se zdát, že shrnutí dostupných a aktuálních vědeckých informací (protože to bývají zprávy IPCC) o oceánu a kryosféře se Česka nedotýká a nemusí nás zajímat. Opak je pravdou. Často jsem v minulosti říkával, že povodně začínají nikoliv vylitím našich řek z břehů, ale formováním oblačnosti někde nad Atlantikem. Naznačoval jsem tím, že procesy v atmosféře nejsou lokalizovány do hranic jednotlivých zemí, ale pro jejich analýzy a pro možnost předpovídat jejich chování, musíme znát situaci stovky a tisíce kilometrů daleko (nejen nad Atlantikem, ale i nad Sibiří a jinde). A kryosféra? I ta se nás bezprostředně dotýká. V této zprávě IPCC je docela precizní definice - kryosféra je část klimatického systému (na povrchu, pod povrchem, v oceánu), která je zmrzlá, tj. sněhová pokrývka,  ledovce, plovoucí led, ledové jevy v řekách, dlouhodobě zmrzlá půda (permafrost) a sezónně zmrzlá půda. Zvýrazněné jsou jevy, které se docela běžně vyskytují i u nás. Měla by nás tedy tato zpráva zajímat stejně, jako zprávy předchozí. Zpráva je celá dostupná na webu IPCC

Hned v úvodu zpráva opakuje dávno známá fakta o úbytku objemu ledu od roku 2006 v Grónsku (-278 Gt/rok), v Antarktidě (-155 Gt/rok) a jinde (-220 Gt/rok), přičemž platí, že 360 Gt roztátého ledu zvýší průměrnou hladinu oceánu o 1 mm (pokud se roztátá voda dostane do oceánu). Již od roku 1967, kdy začalo družicové mapování, se snižuje červnová plocha půdy pokrytá sněhem v Arktidě (nad 60° s. z. š.) o 13 %/desetiletí (což je za 50 let cca o 65 %), stejný problém zaznamenávají horské oblasti po celém světě. V Arktidě se snižuje celoročně plocha pokrytá plovoucím ledem (od začátku družicových analýz v roce 1979), v září, kdy vrcholí arktické léto, je tento pokles od roku 1979 už o 50 %, přičemž platí, že se i ten zbývající led ztenčuje a je do dalších let náchylnější k rychlejšímu tání. A méně ledu v Arktidě přímo ovlivňuje změny v přesunech vzduchových hmot i v mírném pásu severní polokoule. Tyto jevy spojené s plovoucím ledem nemají kolem Antarktidy za stejné období žádný trend, což je dáno rozdílným geografickým uspořádáním pevniny a oceánu pokrytých ledem.

Může se nám zdát, že jsou to vše vzdálené regiony, kde nikdo nežije. Tak vězte, že v Arktidě žijí trvale 4 mil. obyvatel, na pobřežích do 10 m nadmořské výšky to je 680 mil. obyvatel a na horách v blízkosti ledovců a permafrostu žije dalších 670 mil. To není zanedbatelný počet.

Určitě už jste nejen slyšeli, ale i u nás vícekrát zažili „horkou vlnu“, kdy teplota vzduchu po dobu několika dní (zpravidla minimálně pět) vystupuje nad nějaký limit (u nás nad 30 °C nebo nad 90% percentil maximální teploty). Naposledy u nás od 24. srpna do 1. září 2019. V nové zprávě IPCC se můžete dočíst podrobnosti i o výskytu mořských horkých vln (Marine Heatwaves, MHWs, více např. ZDE) , kdy je hodnocen výskyt povrchové teploty oceánu nebo moře. A stejně jako to známe z našich horkých vln, i u těch námořních dochází v posledních desetiletích k častějšímu výskytu a větší intenzitě (vyšší teplota a delší doba trvání).

Ze znalostí přirozeného uhlíkového cyklu víme, že oceán si s atmosférou vyměňuje zhruba 100 Gt C/rok, člověk do atmosféry uvolňuje 10 Gt C/rok a aktuálně se odhaduje, že 20 až 30 % z tohoto dodatečného množství uhlíku oceán absorbuje navíc oproti přirozenému množství. To způsobuje postupné snižování pH oceánu o cca 0,06 pH od konce 80. let (0,017 až 0,027 pH/desetiletí).

Měření dokládá, že se hladina oceánu za období 1902-2015 zvýšila o 16 cm, přičemž za posledních 10 let o 3,6 cm. V tomto posledním období je za 1,8 cm zodpovědné odtávání ledovců (viz výše) a za 1,4 cm tepelná roztažnost vody. Tyto v podstatě zanedbatelné hodnoty začínají být zajímavé v případě extrémního počasí, kdy výška vln se na pobřeží Atlantiku zvyšovala v období 1985-2018 o 1 cm ročně s přímým dopadem na vyšší erozi a pobřežní povodně. Zvyšuje se množství srážek, rychlost větru a příboj doprovázející tropické cyklóny, u kterých se zvyšuje podíl kategorie 4 a 5.

Mořská flóra a fauna posunuje od roku 1950 svá teritoria směrem k pólům v průměru o 50 km/deset let v hloubce do 200 m a o 30 km/deset let u ekosystémů mořského dna. Tyto posuny jsou místně závislé na teplotě vody, změnách v obsahu kyslíku a změnách pH. Zpráva dále podrobně popisuje změny v rozšíření zooplanktonu v Arktidě v souvislosti s úbytkem plovoucího ledu a s vyšší teplotou a kaskádové efekty s tím související v potravním řetězci, změny v pobřežních oblastech a v oblastech výskytu korálů.

S prodlužující se sezónou bez sněhu v horských oblastech a v místech po ústupu ledovců se zvyšuje biodiversita. Rovněž tak požáry a tání permafrostu mají pozitivní i negativní dopady. Oblasti tundry zaznamenávají vyšší produkci zelené hmoty, zatímco boreální lesy strádají.

V další části se Zpráva věnuje výhledům a projekcím do následujících desetiletí. Je zřejmé, že menší horské ledovce budou dále odtávat a je předpoklad úplného zmizení mnoha z nich (v průměru 80% ztráta ledové hmoty do konce století). Rozsah sněhové pokrývky na jaře a na podzim v Arktidě se bude dále snižovat, stejně tak i výška a rozsah sněhové pokrývky na horách. Tání permafrostu uvolní desítky Gt uhlíku ve formě CO2 a CH4, které nebude nahrazeno propady z možného ozelenění těchto ploch. Na horách bude nutno věnovat pozornost stabilitě svahů po odlednění, výskytu nových ledovcových jezer, přičemž půdní sesuvy a sněhové laviny se budou objevovat v nových lokalitách i částech roku. Dojde ke změnám odtokového režimu v „ledovcových“ řekách i v řekách odvodňující běžně zasněžené oblasti. Tyto změny budou probíhat minimálně do roku 2050 nezávisle na emisním scénáři, nezávisle na nejbližším snižování globálních emisí GHG, které se případně projeví až v dalších desetiletích jejich zpomalením.

Oceán se bude dále oteplovat, obsah kyslíku, dusíku a produkce hmoty se bude snižovat a celkové snížení pH až o 0,3 přinese velké problémy organismům se schránkami tvořenými uhličitanem vápenatým. Četnost mořských horkých vln se bude oproti předindustriálnímu období (1850-1900) násobně zvyšovat. Docela logické je, že IPCC zvyšuje odhad růstu hladiny oceánu cca o 10 cm na konci století oproti Páté hodnotící zprávě AR5 z roku 2013 vzhledem k očekávanému zrychlení tání v Antarktidě. Řekl bych, že si mnozí z nás pamatují více než stoleté povodně u nás v roce 1997, 2002, 2010 a 2013. Pro extrémní situace spojené s mořským příbojem IPCC odhaduje výskyt dnes stoletých událostí na konci století každoročně, a to bez ohledu na použitý emisní scénář. Je tedy nutné se na tyto situace adaptovat. Obyvatelé závislí na mořském rybolovu budou s ohledem na posun podmínek vhodných k vývoji jednotlivých druhů potravního řetězce nuceni změnit své stravovací a pracovní zvyklosti, dojde k narušení mnoha ekosystémových služeb v pobřežních oblastech. 

Vytlačování druhů závislých na ekosystémech sněhu a ledu do vyšších výšek a blíže k pólům povede v některých oblastech k jejich vymírání (např. v Alpách). Posun společenstev k severu bude zaznamenán v celé Arktidě (boreální lesy a tundra).  

Poslední část aktuální Zprávy popisuje možné reakce na postupující změnu klimatu. Adaptabilita v pobřežních a horských oblastech je obecně nízká s ohledem na přelidnění, chudobu a kulturní zvyklosti. Ochrana ekosystémů v těchto oblastech je logicky úspěšnější, pokud je v souladu s místní kulturou, je vědecky podložená a zapojí místní obyvatelstvo. Zároveň IPCC odhaduje, že v některých oblastech dojde po roce 2050 k dosažení adaptačních limitů.

Zprávu pro IPCC připravilo 104 autorů z 36 zemí analýzou 6981 publikací. Během posuzování obdrželi autoři v několika kolech celkem 31176 připomínek, které museli posoudit. Shrnutí, které Panel tento týden schválil, není vědou, je to jen rozcestník k obsáhlé Zprávě, kde jsou dostupné hodně podrobné informace s odkazy na příslušnou vědeckou literaturu.

Schválení poslední věty SPM nového Reportu IPCC "Oceány a kryosféra v měnícícm se klimatu" , 24. 9.2019 cca v 10:50 SEČ

Diskusní téma: Další zpráva IPCC – Oceány a kryosféra v měnícím se klimatu

Poznámka k oteplování oceánu

M. Jirsa | 02.10.2019

Důvěryhodnost zpráv IPCC je založena na kvalitě citovaných vědeckých publikací. V tomto kontextu mám vážný problém s citací bombasticky medializovaného článku Resplandy L, et al. (Nature 2018, 563(7729), 105-8) popisujícího rychlejší oteplování oceánu než by odpovídalo hodnotám z projektu Argo. Krátce po zveřejnění práce našel amatérský klimatolog dr. Lewis hned na první straně závažnou chybu ve výpočtu, po jejíž korekci nový výpočet závěry autorů vyvrátil. Dr. Lewis autory na chybu opakovaně upozornil e-mailem. Když nereagovali, zveřejnil recenzi článku na webu Dr. Judith Curry a odkaz na recenzi v blogu pod článkem. Dr. Keeling poté na webu RealClimate chybu přiznal, výpočet opravil, ale vyměnil i některá zdrojová data, takže nově vypočtená hodnota původní závěr "potvrdila". Po zveřejnění chyby zahájila redakce časopisu ve snaze vyklouznout z ostudy vyvolané fatálním selháním recenzního řízení jednání s autory o stažení práce a na titulní straně vyvěsila odkaz na blog s informací "This article has been changed".
Ve výše uvedené zprávě IPCC se citace práce Resplandy a spol. objevila kapitole 5 odst. 5.2.2.3, a to evidentně zcela mimo kontext. Dále však článek citovali autor zprávy Cheng a spol. (Science 2019), na jejichž práci je založena prognóza tepelného obsahu oceánů prezentovaná na Fig. 5.1. Ve stejný den, kdy panel IPCC zprávu veřejně prezentoval na tiskové konferenci, Resplandy a spol. práci z časopisu Nature stáhli s odkazem na závažnost odhalené chyby, takže článek tímto dnem přestal de iure existovat. De facto ale zůstal nadále vyvěšený na stránkách Nature, avšak v záhlaví se objevila "retraction note" s datem stažení a s proklikem na prohlášení autorů, že na svých výsledcích víceméně trvají a staženou práci po úpravách zveřejní jinde. Příběh jasně ukazuje, že omezená důvěra k vědcům, vědeckým časopisům a vědeckým institucím IPCC nevyjímaje má svoje racionální opodstatnění.

Re: Poznámka k oteplování oceánu

RT | 05.10.2019

Problém bude v čase. Posledním datem pro korekci použitých zdrojů by 31.12.2018. V průběhu review v letošním roce nebyl znám jasný výsledek tohoto sportu. Osobně neznám podrobnosti, pokud byl článek úplně stažen, lze očekávat reakci autorů i IPCC.

Re: Re: Poznámka k oteplování oceánu

M. Jirsa | 10.10.2019

Připouštím, že čas mohl sehrát roli, ale pokud autor vědeckého článku cituje nějakou práci, měl by ji celou přečíst a porozumět jejímu obsahu. Odborník by měl závažnou chybu odhalit, zejména pokud nad článkem visí varování, že něco není vpořádku, K článku jsem ještě dohledal tyto informace: zveřejněno 31.10.2018, recenze dr. Lewise 6.11.2018 (dr. Lewis není klimatolog, ale matematik, takže jeho kritika má váhu), veřejné přiznání chyby dr. Keelingem ve Washington Post 13.11.2018, kritický článek v Science 14.11.2018. Banner upozorňující na chybu se na stránce článku v Nature objevil mezi 6. a 14.11. 2018, takže termín korektury 31.12.2018 byl ještě dost daleko.
Mě na celém příběhu ale vadí něco jiného, než že je práce zmíněna ve zprávě IPCC a v Chengově článku. Mnohem závažnější je, že recenzenti oslnění září slavného autorského týmu článku natolik důvěřovali, že ho přečetli jen zběžně a chybu přehlédli. Tady nastává problém, neboť fakt, že práce byla publikovaná světovými autory v prestižním světovém časopise, přestává garantovat, že je správná. Jsou ti autoři nadále důvěryhodní? A co časopis? Bylo správné, že se deset měsíců snažili redakci, laickou i odbornou veřejnost přesvědčit o malém dopadu chyby na závěry práce, což asi není pravda, když byla nakonec stažena? Hájili vědeckou pravdu nebo nějaký jiný zájem? A co teď s nepravdivou informací o rychlejším oteplování oceánu, kterou tak bombasticky vytroubili do světa a která začala žít svým vlastním životem v médiích včetně českých? Kdo to vysvětlí patnáctiletým aktivistům a anarchistům?

Přidat nový příspěvek

Pocitadlo Web4U.cz