Nicholas Stern a ekonomika změny klimatu

13.04.2026 07:42

Před téměř dvaceti lety, v roce 2006, publikoval britský ekonom Nicholas Stern dnes již ikonickou zprávu o ekonomice změny klimatu. K tomuto výročí vyšel v Nature zajímavý editorial. Před 20 lety šlo o průlomový dokument, který poprvé systematicky spojil klimatickou vědu s ekonomickým uvažováním a položil jednoduchou, ale zásadní otázku – kolik nás bude stát nečinnost, a kolik naopak řešení?

Po dvou dekádách se můžeme podívat, jak se Sternovy výhledy potvrdily. Základní sdělení zprávy bylo překvapivě jednoduché a jasné. Stern tvrdil, že neřešená změna klimatu může vést ke ztrátám v řádu několika procent světového HDP, v extrémních scénářích až kolem pětiny globální ekonomiky. Oproti tomu náklady na včasnou akci – tedy na dekarbonizaci a přechod na nízkoemisní ekonomiku – odhadoval zhruba na jedno procento HDP ročně. Jinými slovy: prevence je výrazně levnější než následné škody. Což by nemělo nikoho překvapovat, ale dodnes se takoví překvapení najdou.

Právě tato logika se ukázala jako mimořádně správná. Dnes je myšlenka, že klimatická opatření nejsou jen ekologickou nutností, ale i ekonomickou racionalitou, široce přijímaná. Klimatická rizika se stala běžnou součástí finančních analýz, pojišťovnictví i veřejných politik. Extrémní projevy počasí – od vln veder po povodně a sucha – navíc začínají způsobovat reálně měřitelné ekonomické škody, což Sternovu argumentaci dále posiluje. Z dnešního pohledu se dokonce ukazuje, že některá rizika byla v jeho zprávě spíše podhodnocena. Oteplování planety i frekvence extrémních jevů postupují rychleji, než tehdejší modely předpokládaly. Sám Stern později připustil, že původní odhady byly v tomto ohledu příliš konzervativní. Stejně tak jsou dnes hodnoceny minulé hodnotící zprávy IPCC.

Zajímavý je ale i opačný případ. Vývoj technologií Stern docela podcenil. Počítal s určitými náklady transformace, realita však přinesla dramatický pokles cen obnovitelných zdrojů energie, baterií či dalších nízkoemisních řešení. Dekarbonizace se tak v mnoha oblastech ukazuje jako levnější, než se předpokládalo, a v některých případech je dokonce ekonomicky výhodná sama o sobě.

To však neznamená, že byla Sternova zpráva bez kontroverzí. Největší debaty se vedly a dodnes vedou o tzv. diskontní sazbě, tedy o tom, jak „vážit“ budoucí škody vůči současným nákladům. Stern zvolil přístup, který kladl velký důraz na ochranu budoucích generací, což vedlo k vyšším odhadům škod a silnější argumentaci pro okamžitou akci. Kritici naopak tvrdili, že takový přístup nadhodnocuje budoucí dopady a vede k příliš ambiciózním doporučením. Tento přístup si sám pamatuji z různých jednání u nás i v zahraničí v období těsně po roce 2010. Často jsem protestoval, že se nám přehánění zle vrátí a sklízel jsem opovržení, že podceňuji realitu.

Podobně nejistá zůstává i kvantifikace škod. Čísla v řádu 5–20 % světového HDP nelze jednoduše „ověřit“, protože jde o dlouhodobé scénáře. Nicméně směr vývoje – rostoucí ekonomické dopady klimatických změn – se potvrzuje. Možná největší rozdíl mezi Sternovým očekáváním a realitou, ale leží jinde. V rychlosti politické reakce. Zpráva předpokládala relativně rychlou a koordinovanou globální akci. Ve skutečnosti emise ještě řadu let rostly a mezinárodní spolupráce postupovala pomaleji, než by odpovídalo naléhavosti problému. Toto zpoždění dnes samo o sobě zvyšuje budoucí náklady a já osobně vidím právě předchozí přehánění jako jednu z příčin následného odsouvání různých akcí a opatření.

Jak tedy Sternovu zprávu hodnotit s odstupem dvaceti let? Především jako dokument, který správně identifikoval podstatu problému. Jeho hlavní závěr, že náklady nečinnosti převýší náklady včasné akce, obstál. Pokud se někde mýlil, pak spíše v detailech, v konkrétních číslech, rychlosti některých procesů či ve vývoji technologií. Celkově tak platí, že Sternova zpráva nebyla přehnaně alarmistická, jak jí někteří kritici nejen v době vzniku vyčítali. Naopak, v mnoha ohledech byla spíše opatrná. A právě proto zůstává i po dvaceti letech jedním z klíčových podkladů v debatě o ekonomice změny klimatu.