Seznamte se, Joe Black

16.04.2026 08:05

Nevím proč, ale tento „halyvůdský“ trhák z roku 1998 se mi v hlavě mihne vždy, když v odborné literatuře narazím na problematiku černého uhlíku nebo zjednodušeně a nepřesně problematiku sazí (black carbon) v atmosféře. Filmografii Breda Pitta nebo Anthony Hopkinse se však věnovat nebudu. My, starší a pokročilí, si pamatujeme pohádkové zimní večery s poletujícím sněhem, které končily ranním pohledem na šedavě tmavou sněhovou vrstvu. U nás na Ostravsku stačilo pár hodin a sníh přecházel z bělavé čistoty do různých odstínů šedi. Tato doba už je naštěstí dávno pryč. Přesto je černý uhlík v ovzduší pořád tématem.

Černý uhlík patří mezi krátkodobě znečišťující látky (short-lived climate pollutants), které v klimatickém systému setrvávají jen pár dní, ale na jednotku hmotnosti ohřívají atmosféru mnohem silněji než oxid uhličitý (CO₂). Podle World Economic Forum ohřívá černý uhlík atmosféru téměř 1500x více než CO₂. Důvod je zřejmý, černý uhlík pohlcuje sluneční záření v celé jeho vlnové šířce od záření viditelného až po infračervené a je tak po CO₂ druhým nejvýznamnějším antropogenním faktorem aktuální změny klimatu. Na sněhové pokrývce a ledu snižuje černý uhlík albedo (množství odraženého záření) a tím významně urychluje tání. Dnes se už modely a studie shodují, že černý uhlík potlačuje tvorbu oblačnosti a zvyšuje tak množství záření procházející atmosférou až k povrchu, mění se teplotní profil atmosféry, cirkulace, a tedy i srážkové procesy. Studie Clean Air Fund doporučuje opatření v dopravě, domácím vytápění a vaření, průmyslových zdrojích (např. cihelny), flaring v ropném a plynárenském sektoru, aby se minimalizovaly klimatické i zdravotní dopady černého uhlíku.

Obrázek připravil M365 Copilot (GPT‑5 chat model)

Černý uhlík je hlavní složkou prašného aerosolu měřeného a označovaného PM2.5. Kde se však černý uhlík v atmosféře bere? Co je dnes jeho zdrojem? Tady je to zcela jasné, silniční doprava – těžká nákladní doprava a starší dieselová vozidla patří k nejvýznamnějším zdrojů černého uhlíku (dieselové motory tvoří přes 70 % emisí černého uhlíku v Evropě a Severní Americe). Často můžeme slyšet, že Evropa se na emisích CO₂ podílí necelými 8 % a není tedy nutné cokoli podnikat. Ale 70% část zdroje znečištění už je docela velké číslo, že ano? Je skvělé, že zrovna zástupci motoristů dnes rozhodují o životním prostředí v Česku. Určitě se zaměří na omezení provozu dieselových motorů. Ale jsou i další zdroje, např. domácí spalování biomasy a uhlí (naštěstí máme v Česku projekt Nová zelená úsporám), který tento zdroj u nás snižuje už pár let. V hutích, teplárnách a malých kotelnách evropské studie ukazují, že skutečné emise černého uhlíku jsou odhadem až o 18 % vyšší, než tyto zdroje vykazují. I přes různá opatření je významným zdrojem černého uhlíku pořád i lodní doprava, např. v Arktidě se významně prodlužuje „lodní sezóna“ a tím i produkce černého uhlíku s přímým dopadem na rozsah plovoucího ledu v této oblasti.

Problematice černého uhlíku se u nás v posledních letech věnuje (mimo jiné) TAČR projekt ARAMIS koordinovaný ČHMÚ (pěkné shrnutí zde). Je zajímavé a poučné se zeptat AI – jak lze v Česku rychle a účinně snížit emise černého uhlíku? Každý politik může tak ihned dostat zajímavý podklad do svého volebního programu:

• masivní výměny starých kotlů,
• omezení starých dieselů a rozvoje bezemisní dopravy,
• modernizace průmyslu (filtrace, přechod od uhlí),
• spolupráce s Polskem,
• přísnější monitorování a zahrnutí černého uhlíku do národních emisních politik.

Tyto kroky povedou nejen ke snížení množství černého uhlíku, ale zároveň výrazně zlepší kvalitu vzduchu a sníží zdravotní rizika v oblastech se silným smogem (např. na Ostravsku nebo v severních Čechách).

No jo, možná bude jednodušší si pustit film, Meet Joe Black.