Zelená dohoda pro Evropu
Nejsem a nikdy jsem nebyl velkým přítelem zelených stran nebo pronikání zelené ideologie do politiky. Vždy jsem „zelené aktivity“ považoval hlavně za odborná témata, jejichž cílem je lepší životní prostředí. A to je cíl, který by měl být vlastní každé politice, každé politické straně, bez ohledu zda je napravo nebo nalevo, v pozici nebo v opozici, před volbou nebo po volbě. V posledních měsících se i u nás hodně diskutuje o tzv. Zelené dohodě pro Evropu. Někteří ji nekriticky vychvalují jako nutnost, bez které se už zítra neobejdeme, druzí ji považují za návrat socialismu a cestu ke zničení všeho, co v české kotlině máme. Možná by bylo vhodné, kdyby si oba tábory tuto Dohodu alespoň přečetli.
Už v úvodu najdeme důležité konstatování, že cíle a vize této Dohody nebudou naplněny, pokud bude Evropa jednat sama. Přičemž jedním z cílů je ochrana přírodního kapitálu (zajímavý pojem, který je jistě kapitánům průmyslu pochopitelnější než dosud užívaná ochrana přírody) a naopak ochrana občanů před přírodou (přesněji před „environmentálními riziky“). Dosavadní snahy o zachování trvale udržitelného rozvoje jsou v této Dohodě nahrazeny mírnějším a smysluplnějším rozvojem udržitelnějším.
Co v této Dohodě najdeme konkrétně? Například tlak na zvýšení cílů EU ve snižování emisí skleníkových plynů na 50 % oproti roku 1990 do roku 2030. Osobně se v těch závazcích trošku ztrácím, protože IPCC počítá pro udržení růstu teploty na 1,5 °C se snížením o 45 % k roku 2030, ale oproti roku 2010. A to je docela rozdíl. Stačí se podívat na emise CO2eq v Česku a vidíme, že modelové výpočty prezentované IPCC jsou pořád o hodně přísnější, než evropské ambice. Osobně považuji za důležitější, že tato evropská ambice směřuje hlavně do oblasti výroby a využívání energie, kde vzniká 75 % těchto emisí. Nejde tedy primárně o auta a krávy, jak se můžeme ve skeptických českých diskusích často dočítat.
Obr: Emise v Česku v letech 1990 a 2010 a výpočet snížení o 50 % a 45 % pro rok 2030 oproti roku 1990 nebo 2010
V dohodě se uvádí, že k transformaci určitého průmyslového sektoru je třeba 25 let. Ani EU tedy netlačí na pilu tak, jak je často pomlouvána. Je třeba to dobře promyslet, připravit a nastartovat do 5 let, abychom směřovali k uhlíkově neutrální Evropě v roce 2050. Dohoda věnuje velkou pozornost recyklaci a znovuužití zdrojů všude tam, kde to má smysl. Některé části dohody vracejí čtenáře do dětských let se sci-fi literaturou – „Mezi prioritní oblasti patří čistý vodík, palivové články a další alternativní paliva, skladování energie a zachycování, ukládání a využívání CO2. Komise například podpoří přelomové technologie pro čistou ocel, které do roku 2030 umožní výrobu oceli s nulovými emisemi uhlíku.“ Pozornost je věnována výstavbě, využívání a opravám budov, jejich energetické účinnosti.
Zajímavé jsou části věnované dopravě, kde najdeme např. tlak na přesun vnitrozemské nákladní dopravy na železnici nebo ukončení dotací na fosilní paliva a revize daňových výhod pro letecká a námořní paliva (to jako, že ten mazut, na který jezdí nákladní lodě, je daňově zvýhodněn?). Tlak na snížení emisí z dopravy bude směřovat hlavně do měst.
Dohoda upozorňuje, že zemědělství spotřebovává zdroje, znečišťuje prostředí, snižuje biodiverzitu a přitom se velká část vyrobených potravin vyhodí (IPCC říká, že globálně až 30 %). Tlak na omezení používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik půjde společně s podporou ochrany zemědělské produkce před škůdci a chorobami. Důležitá je podpora starosti o půdu, hospodaření s živinami a biologické rozmanitosti, včetně lesního hospodářství. Nejen zemědělství, ale i průmyslu se věnují části o toxických látkách. Měli bychom dosáhnout nulového znečištění, včetně nápravy „historických“ škod. Obnova přirozené funkce vody v krajině a co nejlepší kvalita ovzduší už jen dokresluje šíři této Dohody.
Na první pohled se může zdát, že Evropská zelená dohoda je o klimatu a o financování snižování emisí. Ale není to pravda. Jen si konečně někdo uvědomil, že nežijeme v uzavřených bublinách kanceláří a jednacích sálů. Žijeme v krajině, která je odrazem měnícího se klimatu a našich „výrobních“ aktivit. Musíme se věnovat krajině v celé její šíři, od energetických emisí po toxické látky v krajině kolující. Není cestou odsunovat fosilní útlum někde za rok 2030, stejně jako nelze zavírat oči před vyplavováním toxických látek z půdy za povodní nebo při větrné erozi v suchých časech. Dohoda se věnuje samozřejmě i vědě a výzkumu, vzdělávání, ekonomice, ale i mimoevropské spolupráci (podrobně jsou rozebírány problémy Afriky).
Řekl bych, že všichni kdo se řadíme do věkové kategorie 30+, 40+, 50+, ... jsme už podobných textů, na různá témata, viděli velké množství. I tento text je zcela standardní, politický, všeobjímající, chtělo by se napsat „manifest“. Je to v dnešní době text důležitý, protože si snad už všichni uvědomujeme, že je něco špatně, že musíme změnit své chování, jednání, zamýšlet se nad vlastní zranitelností a nevhodně nastavenými závislostmi. Ale je to jen „manifest“ – důležitější je, jak bude promítnut do rozhodovacích procesů na všech úrovních. Jak bude používán.