Země přijímá víc energie, než vydává

29.05.2026 06:47

Když se mluví o klimatické změně, často slyšíme jen o rostoucí teplotě. Méně už se ale vysvětluje, co přesně za tím stojí na té nejzákladnější úrovni. Ve skutečnosti se všechno dá zjednodušit na jednu jednoduchou otázku: kolik energie Země přijímá a kolik jí zase odevzdává zpět do vesmíru. Pokud je skóre vyrovnané, klima je stabilní. Pokud ale převažují „příjmy“, planeta se zahřívá, pokud „výdaje“, ochlazuje se. Podle nedávné studie vědců z Coloradské státní univerzity se globálně více energie v systému udržuje, než vydává – a dokonce ještě rychleji, než jsme si dosud mysleli.

Neviditelný motor oteplování

Země neustále přijímá energii ze Slunce. Část jí odrazí (viz můj předchozí text), část pohltí, různě transformuje a postupně vyzařuje zpět. Problém nastává, když do systému začnou vstupovat další vlivy – například „silnější“ Slunce, více skleníkových plynů nebo méně aerosolů. Systém se dlouhodobě snaží udržovat rovnováhu a s drobnými výkyvy si snadno poradí. Růst koncentrace skleníkových plynů za posledních 200 let je však tak významný (viz graf), že se systém vychyluje z rovnováhy. Vědci říkají, že se mění radiative forcing (při přípravě českých překladů SPM hodnotících zpráv IPCC již dlouhé roky používáme označení radiační působení).

 

Změna koncentrace hlavních skleníkových plynů (zdroj: ledovcová jádra Law Dome (Antarktida), NOAA/GML, WMO Greenhouse Gas Bulletin 2025)

Radiační působení se nedá přímo změřit, je odhadováno pomocí složitých klimatických modelů. A právě tady přichází novinka této studie: pokusit se tenhle klíčový parametr odvodit co nejvíc přímo z pozorování.

Autoři spojili v analýze výsledky satelitních měření s umělou inteligencí. Neuronová síť se „naučila“ vztahy mezi rozložením teploty na Zemi a tím, jak klima vyzařuje energii zpět do vesmíru. Nešlo přitom jen o průměrnou teplotu – důležité je, kde se planeta otepluje více a kde méně. To může znít příliš abstraktně, ale má to velký význam. Klimatický systém totiž nereaguje lineárně, žádné přímé nebo nepřímé úměry a korelace v něm nehledejte. Oteplení v tropech má jiné důsledky a projevy než oteplení v Arktidě, a právě tyto prostorové odlišnosti rozhodují o tom, jak efektivně se Země zbavuje energie zpět do volné prostoru. Díky tomu se vědcům podařilo oddělit dvě věci, které se běžně míchají dohromady: příčinu oteplování a důsledek.

Energie v klimatickém systému přibývá rychleji

Výsledek je poměrně jasný, a hodně znepokojivý. Radiační působení Země za poslední dvě desetiletí výrazně roste, přibližně o 0,7 wattu na metr čtvereční za deset let. To je víc, než naznačovaly některé předchozí odhady. Možná to nezní jako velké číslo, ale v globálním měřítku (přepočteno na celou zeměkouli, ve dne v noci, v létě v zimě) jde o ohromné množství energie. Často slyšíme – o 1,5 °C vyšší průměrná teplota, to přece nic není. Ale už nikdo nevidí najednou o 2-3 °C vyšší extrémní teplotu na jaře v Británii, ať jsme aktuální.

Proč byl rok 2023 tak výjimečný

Extrémně teplý rok 2023 vzbudil velkou pozornost a široké diskuse o tom, co ho způsobilo. Byla to jen přirozená variabilita klimatu, například jev El Niño? Nebo se projevilo něco hlubšího? Nová studie ukazuje, že klíčovou roli hrál právě růst radiačního působení. Atmosféra totiž nedokázala dostatečně silně „brzdit“, aby zvýšený příliv energie vykompenzovala. Výsledkem byla rekordní akumulace tepla v klimatickém systému, který se poprvé projevil významně teplejšími hladinami oceánů i v mírných šířkách. Ukazuje se, že extrémní roky nemusí být jen náhodné výkyvy. Mohou odrážet změnu základního „nastavení“ celého systému. To je dobré si opakovat, mění se nastavení celého klimatického systému Země.

Mizí jedna z mála brzd

Jedním z možných vysvětlení zrychlení jsou aerosoly – drobné částice v atmosféře. Ty mají v mnoha případech ochlazující efekt, protože část slunečního záření odrážejí zpět do vesmíru. V posledních letech jejich množství klesá, například kvůli regulacím emisí z lodní dopravy. Je to dobrá zpráva pro kvalitu ovzduší, ale zároveň to znamená, že planeta přichází o jeden z faktorů, který dosud oteplování částečně tlumil.

Kam se energie schovává

Zvýšené množství energie se neprojevuje jen jako vyšší teplota vzduchu. Většina z ní se ukládá do oceánů, které fungují jako obrovská tepelná zásobárna. Díky tomu se oteplování atmosféry také částečně zpomaluje – ale zároveň se energie v systému hromadí a nemizí. To vysvětluje, proč může být klimatický systém do určité míry „klidný“ a přesto dlouhodobě směřovat k dalším změnám. Nejde jen o samotné číslo nebo trend. Zásadní je i způsob, jakým k němu vědci došli. Nová metoda umožňuje sledovat změny energetické bilance téměř v reálném čase a opírá se víc o pozorování než o modelové scénáře. Zároveň ukazuje, že klimatický systém se chová v zásadě tak, jak očekáváme: reaguje na oteplení zpětnými vazbami, které ho do určité míry stabilizují. Jenže tyto vazby nestačí na to, aby vyrovnaly rostoucí vliv lidské činnosti.

Co si z toho odnést

Celý příběh by se dal jednoduše shrnout. Země funguje jako systém, do kterého přitéká víc energie, než z něj odtéká. A rozdíl mezi těmito dvěma toky roste. To je základní fyzikální důvod, proč se planeta otepluje. Ať už se díváme na rekordní teploty nebo extrémní výkyvy počasí, na pozadí všeho stojí právě tato jednoduchá, ale neúprosná energetická rovnice.

Není vám to jasné? To máte stejně, jako když se budete přežírat. Po jednom přežíracím víkendu Vám bude těžko, ale za pár dní budete v pohodě. Pokud se budete přežírat každý víkend nebo dokonce každý den a nevyrovnáte to vyšším výdejem energie, začnete tloustnout. Dlouhodobě k tloustnutí stačí i zcela minimální nerovnováha v příjmu a výdeji energie. Pokud přijímáte denně cca 2500 kcal a jste s tím v pohodě, protože máte pohyb, je to OK. Pokud nezměníte pohyb a budete přijímat denně 2600 kcal, začnete po čase tloustnout. Ano, základní metabolismus, pohyb, věk, hormony, … Ale v zásadě je to jednoduchá závislost. A planeta dnes tloustne.